Ostrov, o který se praly velké říše: historie a geografie Kosu 

Kos najdete uprostřed řetězce dodekanéských ostrovů v Egejském moři blízko tureckého pobřeží. Ostrov ve tvaru delfína s délkou 50 km a šířkou cca 10 km (v nejužším místě ale pouhých 1,5 km) a celkovou plochou 290 km² patří mezi menší řecké ostrovy.

Pobřeží o délce 112 km je lemované nádhernými plážemi a obklopené množstvím malých ostrůvků (Nisyros, Kastri). Kos je převážně nížinatý a neuvěřitelně úrodný, ale najdete tu i menší pohoří Dikeos s vrcholem Mt. Dikeos (846 m).

Ostrov je částečně vulkanický, ale sopečná aktivita se projevuje už jen mírně, vyvěráním termálních pramenů – Empros u Agios Fokas nebo Piso Thermi.

Hlavním městem ostrova je město Kos na severním pobřeží. S letoviskem Kefalos na jižním „ocasu“ ostrova ho spojuje páteřní silnice, ze které vedou odbočky do větších letovisek Tigaki, Marmari a Mastichari na severu a Kardamena na jihu.

• Jméno ostrova Kos zmiňoval už Homér v Iliadě, kde válečníci z Kosu bojovali v Trojské válce na straně Řecka.
• Prvními kolonizátory ostrova byli pravděpodobně osadníci z Kárie z oblasti Anatolie. Od 11. století př. n. l. je postupně vytlačovaly kmeny Dórů z Epidauru, vyznávající kult boha uzdravení Asklépia. K jeho uctění založili Asklépion, chrám s připojeným sanatoriem.
• 460 př. n. l. se na Kosu narodil „otec medicíny“ Hippokratés. Při Asklépionu otevřel lékařskou školu, která revolučním způsobem změnila způsob léčení a zavedla medicínu jako povolání.
• V dalších stoletích Kos postupně připadl k Římské říši, Byzantské říši, od 13. století ovládali ostrov Benátčané, rytířský řád johanitů a Osmanská říše.
• Roku 1912 uchvátila Kos Itálie, během 2. světové války Německo, po roce 1945 se stal protektorátem Spojeného království, které jej konečně v roce 1947 postoupilo Řecku.