Poznejte Kanárské ostrovy: geografie, historie, kultura, lidé

Kanárské ostrovy jsou autonomním regionem Španělska, tvoří je 7 velkých (Fuerteventura, Lanzarote, Tenerife, La Gomera, La Palma, Gran Canaria, El Hierro) a několik menších ostrovů. Leží v Atlantickém oceánu asi 100 km západně od Maroka a 1 250 km od španělského pobřeží. Patří do geografické oblasti Makaronésie (s Kapverdami, Madeirou a Azory). Nejvyšším bodem je sopka Teide na Tenerife (3 718 m).
 

Kanárské ostrovy vznikaly postupně vulkanickými erupcemi před miliony let. Východní ostrovy Lanzarote a Fuerteventura jsou nejstarší a nejplošší, s erodovaným povrchem a zvlněným terénem. O něco mladší centrální ostrov Gran Canaria je hornatý s mnoha údolími a roklemi. Západní skupina (Tenerife, La Gomera, La Palma, El Hierro) je extrémně hornatá, přičemž na nejzápadnějších a nejmladších ostrovech dokazují stovky sopečných kuželů ještě nedávnou vulkanickou činnost.
 

Na ostrovech žije 2,2 milionu lidí, hustota obyvatelstva je 285 obyvatel/km², což je třikrát více než španělský průměr. Kanárské ostrovy jsou také jediným regionem ve Španělsku, který má dvě hlavní města: Santa Cruz de Tenerife (výkonné a zákonodárné hlavní město) a Las Palmas de Gran Canaria (exekutivní a soudní).
 

• Ve starověku byly známé jako „Fortunate Isles“ (Šťastné ostrovy). Staří Řekové znali tyto ostrovy jako poslední známou zemi po Herkulových sloupech (Gibraltarský průliv), podle Homéra na nich žili v blaženosti lidé se světlou pletí a modrýma očima.
• První obyvatelé známí jako Guančové připluli na Kanárské ostrovy asi před 2 000 lety ze severní Afriky. Jejich původ byl pravděpodobně berberský. Žili v přírodních jeskyních a věnovali se hlavně zemědělství. Ojedinělý byl kult mrtvých, praktikující mumifikaci.
• Poklidný život domorodých Guančů ukončila kastilská kolonizace ostrovů, která začala v roce 1402. Guančové se impozantně bránili a Španělům odolávali téměř století. Nakonec podlehli přesile a ti, kteří přežili, byli asimilováni nebo skončili v otroctví.
• Španělé využívali Kanárské ostrovy k pěstování cukrové třtiny a vína i jako strategickou zastávku při plavbě přes Atlantik. Přitom museli odrážet nájezdy pirátů, Osmanů, Nizozemců i Angličanů.
• Soupeření mezi městy Las Palmas de Gran Canaria a Santa Cruz de Tenerife o hlavní město ostrovů vedlo v roce 1927 k rozdělení souostroví na dvě provincie a v roce 1982 i k rozdvojení hlavního města mezi Santa Cruz de Tenerife a Las Palmas de Gran Canaria.
• V roce 1936 generál Franco rozpoutal španělskou občanskou válku, po jejím skončení ovládal Španělsko až po své smrti v roce 1975. Po ustavení demokratické konstituční monarchie se Kanárské ostrovy dočkaly své autonomie v roce 1982.

• Na některých ostrovech (La Gomera) se zachovala domorodá kulturu Guančů v podobě jejich osobité keramiky a „pískacího“ jazyka Silbo, kterým se dodnes dorozumívají v horách pastýři.
• Typická architektura Kanárských ostrovů vychází z tradičních staveb Andalusie a Portugalska. Charakteristické jsou zářivě barevné fasády, bohatě zdobené balkony, a vnitřní terasy.
• Kanářané milují hudbu. Tradiční hudba Kanárských ostrovů vychází z původních starých nápěvů Guančů, které se za století promíchaly s hudebními vlivy od Evropy po Ameriku.
• Z uměleckých řemesel je proslulé hrnčířství, krajkářství a výšivky, vyřezávané dřevo a košíkářství.

K tradicím na Kanárských ostrovech patří i nejrůznější svátky, oslavy a poutě, s kalendářem událostí od hluboce náboženských svátků až po karnevaly. Mezi nejoblíbenější slavnosti patří únorový karneval v Santa Cruz de Tenerife s hudebníky, průvody masek a volbou královny karnevalu. Jedním z hlavních katolických svátků je červnová slavnost Božího těla v La Orotavě, doprovázená tvorbou nádherných květinových koberců v ulicích města.